Bergamské Alpy

Když jsme letos s kluky začali plánovat letní trip, měli jsme jasné kritérium – chceme se pro změnu podívat do nějakých vysokých hor. Oproti loňské West Highland Way ve Skotsku se Bergamské Alpy zdály víc jak přijatelné.

Bergamské Alpy jsou rozlehlá a horopisně nejednotná horská skupina v severní Itálii. Vrcholy zde mají výrazný tatranský charakter, výšku až 3000m, v četných karech leží mnoho nádherných jezer. Nabízí mnoho cest různé obtížnosti. Přechod centrálního hřebene je náročná několikadenní vysokohorská túra, charakteristická značným denním převýšením (někdy i 1 500m) a proměnlivým charakterem cest. Na trase, kterou jsem prošli, se nejčastěji vyskytují trasy obtížnosti E – turistický chodník a EE – náročná trasa pro zkušené. V obtížnějších místech je kolem cesty kvůli bezpečnosti natažené lano. V horních částech můžou být na některých místech zmrzlá sněhová pole či menší ledovce.

DOPRAVA

Do Milána se můžete dostat několika způsoby. Nejrychlejší je letecká přeprava. Nízkonákladové letecké společnosti létají většinou na letiště Milan – Bergamo a to z Brna, Prahy nebo Vídně. Nevýhodou těchto nízkonákladovek je omezení velikosti zavazadel. Na palubu si nesmíte vzít nůž a bombu k vařiči. Proto jsme se rozhodli cestovat autobusem. Do Itálie jezdí z Čech například Eurolines, Flixbus nebo Student Agency. Jízdenky doporučuji koupit s velkým předstihem, protože budou levnější.

Pro dopravu v Itálii můžete využít lokální autobusovou dopravu nebo vlakovou dopravu. Itálie má jedno specifikum, které nás trošku překvapilo – o víkendech a ve svátcích téměř vůbec nejezdí lokální autobusy. Bylo hodně složité najít spojení do hor. Pro plánování cesty doporučuji web rome2rio.com. Lístky na vlak si pohodlně koupíte na nádraží v automatu, který akceptuje platby mincemi, bankovkami i kartou. Před vstupem do vlaku si musíte lístek označit na nástupišti jinak je neplatný. Lístky na autobus koupíte v každé trafice. Vzhledem k tomu, že existuje mnoho pásem, tak doporučuji zeptat se obsluhy, který lístek bude nejlepší a jak jej použít. Našli jsme totiž lístek, který byl přestupní pro autobusy a tramvaje a bylo jej třeba z jedné strany označit v tramvaji a z druhé v autobuse.

Open page in new window

CHATY A BIVAKY

Cestou jsme šli kolem několika horských chat, kde je možné přespat nebo se najíst. Obchod jsme cestou potkali pouze v lyžařském středisku Foppolo, kam jsme sestoupili z hřebenu, abychom doplnili zásoby. Příště už bych se tomu ale raději vyhnul, protože tento sestup za to nestojí a přišli jsme o krásné výhledy z vrcholků nad Foppolem. Chaty provozuje CAI, což je italský klub horských turistů. Ubytování v chatách stojí kolem 20€, ale pokud chcete ušetřit, pořiďte si členskou kartu Alpenverein, která je zde plně uznávána. Na chatách bývá také základní občerstvení – pivo 3,5€, káva 1€, jídlo 12€. Mimo sezónu jsou chaty zavřené, ale bývá zde otevřená jedna místnost jako bivak.

Bivaky jsou v Alpách zpravidla pěkné, udržované horské boudy, často bývalé salaše. Bývají základně vybavené – postele, stůl, lavice, nádobí, kamna, studánka, … Bivaky slouží k ubytování pro menší skupiny (3-8 lidí). Italové tyto bivaky moc nevyužívají, ale občas tu můžete někoho potkat. Nám se to jeden večer povedlo a bylo to opravdu fajn. Nicméně během dne jsme v horách potkávali další turisty jen zřídka, a to jsme šli v hlavní sezóně. Mimo sezónu musí být hory úplně prázdné. Přehled nejen Italských bivaků pokračoávní?

VODA

S vodou jsme neměli vůbec problém. Nechci psát, že ji najdete na každém kroku, ale několikrát denně potkáte potůčky, říčky, studánky nebo nějakou tu chatu. Vystačili jsme si s 1,5 litrovou láhví na pití. Docela mě překvapilo, že tak vysoké hory mají tolik vody.

POČASÍ

S počasím je to jako v každých jiných horách – velice rychle se mění. My jsme měli docela štěstí, hodně nám svítilo sluníčko, ale pak jsme vylezli na vrcholek, který byl v mracích a pršelo tam. Denní teploty se pohybovaly kolem 20°C. Určitě si s sebou vezměte jak pláštěnku, tak opalovací krém s vysokým UV faktorem a sluneční brýle. My jsme se mazali několikrát denně a stejně jsme se spálili. Horské slunce je hodně ostré.

TRASA A ZNAČENÍ CEST

Cesty v Itálii jsou značeny bílo červenými pruhy a často doplněny číslem trasy. Na křižovatkách jsou rozcestníky. My jsme šli tedy mnohem pomaleji než nám říkaly časové údaje na rozcestnících. Možná to bylo tím, že jsme měli dost velké batohy. Většinou jsou cesty značené dobře, ale stalo se nám, že jsme i bloudili a nemohli najít značku, nebo, že bylo sporné, kudy značka vede. Doporučuji vzít si s sebou GPS a mapu. My jsme měli mapu Kompas, která byla docela dobrá, ale stalo se nám, že cesta vedla jinudy nebo třeba v mapě nebyla zaznačená vůbec.

Závěrem doplním odkaz na trasu (https://mapy.cz/s/16X6G), kterou jsme prošli a pár fotek.

mapa

 

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *